Co způsobujeme přírodě, když vypalujeme trávu?

Jarní počasí láká řadu zahrádkářů a chatařů k jarnímu úklidu. Posekat trávu, pohrabat listí, větve ze stromů a pak vše pěkně zapálit. Tato zastaralá metoda „jarního úklidu“ zní sice prakticky a jednoduše, ale skrývá v sobě mnoho nebezpečí. Málokdo ví, že tyto jarní aktivity podléhají omezení. Zákony sice tuto činnost nezakazují, ale každý takovýto úklid je třeba nahlásit příslušnému hasičskému sboru a provést určitá opatření.

Přímé vypalování trávy je však v České republice ZAKÁZÁNO hned třemi zákony. Zákonem o požární ochraně 91/1995 Sb., zákonem o myslivosti 23/1962 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zákonem o ochraně přírody a krajiny 114/92 Sb. Nejen, že tento způsob není při zmlazování trávy nikterak účinný, navíc zahynou tisíce rostlin, brouků, savců a leckdy i ptáků. V neposlední řadě také samozřejmě dochází k materiálním škodám a k ohrožení lidského zdraví. Existuje spousta případů, kdy v důsledku vypalování trávy uhořel člověk.

                                    Zdroj: http://www.novinky.cz/                                             Zdroj: http://www.boretice.cz/

Míra škodlivosti vypalování trávy je dána ročním obdobím. V zimním období a brzy z jara jsou škody na rostlinách a živočiších menší než ve vegetační době a na podzim. Velký žár, který při hoření trávy vzniká (až 800 ⁰C) může způsobit zničení většiny vývojových stádií hmyzu (larvy, kukly, vajíčka) nebo dokonce jejich úplné vyhubení, kouřové zplodiny ohrožují živočichy sdružující se na stromech a keřích až do výšky tří metrů.  Na živočichy, kteří se pohybují pomalu, má vypalování trávy největší dopad. Jde o měkkýše, obojživelníky, plaze a některé druhy mravenců. Ohněm může dojít ke zničení nejen přirozených stanovišť živočichů, ale také jejich koridorů, po nichž migrují, líhnišť v rostlinných zbytcích a úkrytů. Z výsledků studie zkoumající vliv vypalování travního porostu na populaci ještěrek obecných vyplynulo, že po tomto zásahu hustota populace klesla na méně než polovinu. Na vypalování trávy doplácejí i chránění čmeláci, kteří přezimují v mělkých myších dírách.
Negativní dopad vypalování trav se netýká pouze živočichů, ale také rostlinných společenstev a půdních mikroorganizmů. Vypalováním se ničí především kulturní a kvetoucí rostliny, a naopak se zvýhodňují nežádoucí druhy travního plevele, jako jsou šťovík, jitrocel, smetánka lékařská, sítina, pýr aj. Výsledkem vypalování trávy je snížení biodiverzity (druhové rozmanitosti) jak společenstev rostlin, tak živočichů, mikroorganizmů a zvýšené riziko vzniku požáru. Mnoho zahrádkářů argumentuje tím, že popel, který takto vznikne je dobrým hnojivem a že tím naopak obohatí půdu o živiny. Popel je však velmi často rozfoukán větrem nebo jej splaví déšť, takže se potřebné živiny do půdy nakonec nedostanou. Nejlepším způsobem je ponechání staré trávy, která se rozloží a živiny se pozvolna uvolňují a navíc obohatí půdu o velmi důležitou organickou složku.

Vypalování trávy dělá starosti nejenom hasičům, ale i ochráncům přírody. Pro život v přírodě má nesmírný význam biologická rovnováha mezi různými druhy hmyzu, drobné zvěře a rostlin. Pokaždé, když sáhneme k vypalování trávy, narušíme tuto rovnováhu natolik, že trvá řadu let, než se vrátí do původního stavu. V případě porušení zákazu Vám může být udělena pokuta ve výši několika desítek tisíc korun. Opravdu to stojí za to? Není lepší starou trávu vyhrabat na hromadu a uložit na kompost nebo na skládku?

                                                            Foto: Alena Pončová

                            I tito dva živočichové se brzy mohou stát obětmi zahrádkářů při jarním úklidu.